V reakci na jeden z mých příspěvků do facebookové „pokladnice informací“ mi odpesal jeden z glosátorů, že „…jsme prostě národ debilů.“ Nemohu s ním souhlasit. Z mnoha důvodů.
My, Češi, jsme relativně malý národ, který si v Evropě vytrpěl svoje. Měli jsme světlé momenty, území Českého království druhdy sahalo až k Baltu. Pak jsme si na moře sáhli až jako příslušníci Rakouska-Uherska. Párkrát jsme byli na hraně vymření. Táhly přes nás armády kdejakého parchanta s modrou krví, který si to vyřizoval s nějakým jiným zmetkem se stříbrnou lžičkou v zadku. Když jsme měli tu možnost, tak jsme bojovali, a nikdo nemůže říci, že špatně.
Byly časy, kdy jsme mávali půlkou světadílu. Pak nám vyvraždili národní elity, a přeživší skončili v exilu. První myšlenka něčeho jako EU vznikla díky králi Jiřímu z Poděbrad na území Českého království. Jsme královská země s garancí volby vlastního krále, nezávisle na jakémkoliv císaři, a to něco znamená ještě i dnes (ačkoliv to mnoho zejména mladých Čechů vůbec netuší). Třetí parní stroj v Evropě byl spuštěn u nás, stejně jako šestý laser na světě byl postaven na tehdejší VTA v Brně. Máme vlastní nositele Nobelovy ceny (kdo z dnešních mladých je zná?).
Byli jsme bohatá země, ačkoliv si to málokdo uvědomoval. Je pravda, že jsme se majetku lehkomyslně zbavili, resp. byli jsme ho zbaveni, aniž jsme tušili, co se to vlastně děje. Dívali jsme se, jak se cizinci rvou o naši zemi, o naše bohatství, o naši vodu, jak zavírají naše fabriky a vyhazují nás z nich. Mysleli jsme, že to vše se děje pro naši lepší budoucnost. Bohužel jsme se mýlili. Ti, kteří se zmocnili podvodem vlády nad naší zemí, měli před očima jenom svůj vlastní prospěch, své vlastní pohodlné žití, a o nás, občany ČR, jim nikdy nešlo. Ale proto ještě nejsme debilové. Jsme jen lidé, které obelhali a okradli podvodníci ve velkém. Jednou jim to snad spočítáme.
Jako o debilech by bylo ostatně možné psát v Evropě o kdekom. O Němcích, kteří se nechali dohnat Rakušákem pochybného původu k tomu, aby rozpoutali (zatím) nejstrašnější světovou válku v dějinách. O Francouzích, které jeden zamindrákovaný mrňavý Korzičan přivedl na hranu sebezničení. O Rusech, které z Německa importovaný … no, řekněme „odrodilý Rus“ vehnal do noční můry, nazvané VŘSR. A je pravda, že asi i o nás, které jeden … „umělec“ dokázal dokonale zblbnout a zpitomět tak, že jsme byli ochotni nechat se jako stádo hloupých ovcí odřít téměř až na krev. Ale ani pro to nejsme debilové.
Jsme evropský národ jako každý jiný, s vlastní tisíciletou historií, se svými běsy i světlými momenty, a jak pevně věřím, i s vlastní budoucností. Ta sice nezáleží až zas tolik jen na nás, ale dovolím si zde ocitovat jedno staré moudro, pravící „Člověče přičiň se, a Bůh ti pomůže“. A také připomenout slova Jana Ámose Komenského, zneužitá svého času k našemu blbnutí, dnes s oblibou zapomínaná, ale, jak pevně věřím, hluboce prorocká:
„Na tebe, národe český a moravský, vlasti milená, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. Věřímť i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě zpět se navrátí, ó lide český!“
Ing. Jaroslav ŠTEFEC, CSc, předseda hnutí BOS